Upalte tu ďáblici! Na oheň s ní s čarodějnicí.

Mladá dívka pozoruje rozběsněný dav

Její hrdlo je sevřené strachem, který v ní vyvolalo nesmyslné rozhodnutí inkviziční komise. Je vinna. Odsouzená ke smrti na hranici. Jednou si spálila ruku a ještě nyní si pamatuje, jak moc ji to zranění bolí. Nyní má vystoupat nahoru a nechat se přivázat ke kůlu a pohltit plameny, které budou šlehat vysoko, až za nimi nebude pomalu vidět.

Nechápala, jak někdo může být tak zaslepený mocí a strachem, že nevinnou dívku – ji, pošle na smrt. Nic přeci neudělala. Ano, sbírala jsem byliny, sušila a vyráběla tinktury, které si u mě za kus chleba nebo pár drobných kupovali ti, kteří mi nyní hrozí a křičí na mě. Léčila jsem jejich neduhy. Matička Země ke mně promlouvala skrze její květenu. Měsíc mi našeptával, kdy a jako bylinku utrhnout.

Byla spojená s přírodou a jejími cykly.

Když byla noc a padala rosa, cítila jsem volání vody, lesa, louky, a tak jak mě stvořila matka Země a otec Bůh – nahá, jsem běhala po lese. Cítila jsem spojení s větrem, zemí, vodou a ohněm. Od prabáby jsem se učila k nim promlouvat. Ukázala mi, kam a jak chodit na byliny a jak k nim promlouvat, než je utrhnu, aby svou léčivou moc neztratily. Vše bylo tak blízké mé duši, vše bylo tak jasné a přirozené. V přírodě, v matčině náručí jsem vždy cítila spojení a napojení.

Byla tak laskavá, tak vroucí a milující.

Zvěř, děti a dospělí se nechali ode mě ošetřit. Byli mi vděční a já jim vždy říkala, že poděkovat musí loukám, lesům, řekám, že to oni ke mně promlouvají a skrze mě léčí. Vidím oči jedné ženy, která svého muže drží pevnou rukou, a její srdce lásku nikdy nepoznalo. Je krutá. Chtěla po mě byliny, aby měla klidný spánek. Chtěla jsem jí pomoci a řekla jí, že dokud bude zlá a krutá, nikdy klidný spánek nepřijde a že její muž jinou náruč vyhledá.

Měla jsem mlčet.

V té chvíli jsem byla čarodějnice, která na oheň patří. Nevěřila jsem, že to vše zajde až sem. Všichni ve mně vidí čarodějnici, která si nezaslouží žít. Spředla pavučinu nenávistných lží a zasela strach do srdcí, která mě dříve měla ráda. Strach jim zaslepil oči a ovládl jejich myšlenky. Dnes vím, že zemřu. Zemřu, protože jedno kruté srdce neuneslo pravdu, která byla řečená z lásky.

Loučím se s Tebou, větře, který jsi mi vždy ochladil mé tváře v parném dni. Loučím se s Tebou, vodo, která jsi uhasila vždy mou žízeň a nic jsi za to neočekávala. Loučím se s tebou, země, která jsi mě krmila svými plody a nechala mě na sobě odpočívat, když jsem byla znavená. Loučím se s Tebou, ohni, který nyní vezmeš můj život. Byl jsi mi přítelem, zahříval jsi mě a uvařil má jídla.

Děkuji vám, přátelé, za život, který jsem s vámi prožila.

A vám, vám, kteří na mě ukazujete a křičíte, ať chcípnu, vám snad jednou odpustím. Neboť to nejste vy, ale strach, který vám zatemnil oči a uzavřel srdce. Opět se potkáme, jindy a jinde, ale naše společná cesta zde nekončí.

– vzpomínka na jedn z mých minulých životů

V sobotu 30. 4. je Valpuržina noc

Má být oslavou jara, vášně, lásky, ale také připomínkou pálení čarodějnic. Věřilo se, že se v tento významný den slétají na své Sabaty a nahé budou tančit s ďáblem. V tento den se zapalovaly ohně jako ochrana před démony a zmíněnými čarodějnicemi, a kdo čarodějnici viděl, měl ji do ohně vhodit. Byl to pohanský svátek a pohanské rituály. Až později se pálení čarodějnic spojilo s inkvizicí. V roce 2013 jsem se zúčastnila Beltainu, který je prodchnutý rituály a oslavou života. Od té chvíle už nemohu slavit pálení čarodějnic, protože se mi spojuje s utrpením žen, které díky inkvizici přišly o život.

Oslava Beltainu v Anglii

Dnes při probouzení mi připlula myšlenka, že je čas uctít sestry, které právě v době inkvizice přišly o život. Přišla mi i modlitba, která může být pronesena a vyslána k našim sestrám. Zaslouží si naše ztišení a láskyplnou myšlenku, prosbu za odpuštění a popřání jim klidné pouti. V každé z nás žije kus čarodějky, léčitelky, vědmy a právě i ten otisk, který zažehly naše předchůdkyně, si zaslouží modlitbu.

Můžete to pojmout jako malý rituál,

který bude očistný i pro vás, pokud cítíte, že ve vás téma inkvizice vyvolává nepříjemné pocity

Budete potřebovat: Bílou svíci, papír a něco na psaní, misku, ve které papír necháte dohořet.

Zapálíte bílou svíci, která je symbolem duchovní čistoty. Zklidněte svou mysl a napojte se na své duchovní srdce. Vaše srdce je propojeno s vaší duší, a ta si pamatuje prožitou bolest z minulosti. Vezměte do ruky pero a vypište se z ní. Vdechněte do slov i nepříjemné emoce, které tíží vaši duši. Emoce, které jsou ve vás uložené, nechte proudit ven. Dejte jim přesně takový průchod, jaký potřebujete. Dovolte si prožívat vše, jak to cítíte. Chcete plakat, plačte. Potřebujete uvolnit vztek? Pak to udělejte. Dovolte si vypustit veškerou bolest a emoce, které v sobě mnoho životů nosíte. Popsaný nebo počmáraný papír můžete spálit.

Pak můžete pronést větu: PŘIJÍMÁM ZPĚT SVÉ SCHOPNOSTI A DARY.

To udělejte jen tehdy, pokud vás to neděsí. Jste-li zatím ve fázi, kdy se bojíte přijmout své pocity, nevadí. Vše má svůj čas a své místo. Dopřejte si potom odpočinek a regeneraci.

Vaše duše si pamatuje utrpení, které prožívala

Vaše pocity, odpor, zloba, strach mohou pramenit z toho, že jste prožily inkvizici v minulém životě. Dnes možná cítíte nepochopitelný odpor k Církevním institucím. Kdo ve jménu Boha vraždí, nikdy božství nepochopil. V době inkvizice umírali nevinní lidé a zároveň se ukazovala povaha těch, kteří je na hranici dohnali. Temnota si našla prostředníky, aby skrze ně zakryla světlo.

Můj osobní názor je ten, že ženy, které byly obětovány, by měly být uctěny. Samozřejmě se najdou mezi nimi i ženy, které opravdu páchaly černou magii, ale o těch nepíšu. Píšu o ženách, které na mučidlech a hranici skončily jen proto, že se to církvi a lidem hodilo. Krásně o tom zpívá kapela ASONANCE v písni Čarodejnice z Amesbury.

Uctěte své sestry

V den Valpuržiny noci vyjádřete úctu svým mrtvým sestrám. Rozlučte se s nimi v úctě a s láskou. Vytvořte jim oltář a věnujte jim své myšlenky. To, co vyšlete do minulosti, nasytí i přítomnost a budoucnost.

Moje milé, mám pro vás ještě jeden vzkaz. Nezapomínejte na to, že nenávist plodí jen nenávist. Lásku si zaslouží nejen naše sestry, ale i ti, kteří je obětovali. Vše je jen cyklus zrození a rolí, které si různě předáváme. Dnes jsi násilník, zítra oběť. Dnes jsi čarodějkou a zítra inkvizitorem.

Vymanit se z kruhu bolesti a utrpení můžeme  láskou a odpuštěním.

Zvu vás do svého MĚSÍČNÍKU – kde na vás každý měsíc čekají výklady karet na daný měsíc

Eva Pitnerová
Žena, která vidí a předává LÉČIVÁ POSELSTVÍ pro ženskou duši. Více jak dvanáct let pracuji se ženami pomocí karet, vizí a obrazů. Podávám jim virtuální ruku aby nebyly samy a mohly se zvednout ze dna. Beru je na cestu do hloubky jejich duše a osvětluji místa, která jsou důležitá, aby porozuměly svému bytí tady a teď a věděly kam vložit svou energii a kudy kráčet. Telefonickou konzultaci si objednejte přímo tady>> Můj příběh si přečtěte zde>> Jsem autorkou eBooku Probuzení Pýthie aneb Intuice jako Niagara eBook o tom jak poznat a důvěřovat intuici najdete zde>> MĚSÍČNÍK, který je vytvořený jako průvodce rokem. Jednotlivé měsíce mají své energie, které vytvářejí různé situace. A vy díky němu budete vědět na co si dát pozor nebo napopak jakou životní oblast podpořit a jak. Vstupte do MĚSÍČNÍKU tudy >> Také jsem pro vás napsala eBooky ZDARMA o tom jak se skamarádit se strachem >> a v druhém eBooku naleznete informace o Tarotu jak s ním pracovat a jak mu porozumět>>
Komentáře