Podvědomí je mocná čarodějka aneb slepá vědma

Nahrávka pro ty, kteří nechtějí číst, ale poslouchat.

Přiškrcená, přidušená, slepá a s vadou kyčlí jsem vyplula z maminčina bříška.

Tedy úplně slepá ne, ale na oči jsem neviděla. Narodila jsem se s panenkami schovanými za nosem. Díky tomu mě čekalo několik operací. Celkem pět a pouze jednou se mnou byla v nemocnici i maminka. Sice jsem prý plakala, ale nedalo se nic dělat. Uf, neumím a nechci si představit, co se v mé hlavince asi tenkrát dělo.

Co má operace očí a přijímání úspěchu společné se dozvíte, když budete pokračovat. Podvědomí je mocnou čarodějkou a se mnou si tedy zakouzlilo bravurně.

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­___________________________________________________________

ČTĚTE- tahle část je důležitá

V únoru jsem se přihlásila díky třem sudičkám do programu Stáni Mrázkové – Podnikání z Pláže.

Jedna sudička mi byla inspirací, že naše převážně individuální zaměření jde sdílet  v online prostoru. Viděla jsem, jak se najednou z ženy Terezy, která už programem prošla, stává Bohyně Tereza a cítila jsem, že tuhle proměnu chci prožít také.

Druhá sudička Veronika, která programem procházela také,  mě motivovala ke vstupu. Obdivuji ji a jeji práci. Na Facebooku má úžasnou hravou záležitost. Cítila jsem obrovskou touhu se u Stáni učit. Pořád jsem kalkulovala, kde seženu peníze na vstup, protože v té době jsme si sice nežili špatně, ale peníze navíc  jsme neměli. A přišla třetí sudička Sabina, která mi jedním kliknutím na „ODESLAT PLATBU“ umožnila vstoupit a projít PROGRAMEM, který mění životy.

Nejen že jsem kurzem prošla a měnila design stránek, psala jsem eBooky, procházela hlubokými uvědoměními, začala jsem být více vyhledávaná, ale já jsem se umístila v TOP 15 ze 105 lidí, kteří plnili plážovou výzvu. Radoooooooooost, euforie a…..

__________________________________________________

  ….pád na HUBU  a to doslova!

Najednou přišla fyzická i duševní bolest. Jak mávnutím kouzelného proutku jsem se ze sebevědomé a šťastné ženy stala chudinkou, která nikam nezapadá a nic se jí nedaří ( v mé hlavě) a dokonce si nezaslouží ani to PLÁŽOVÉ umístění. Stáňa Mrázková se určitě musela splést, vlastně i moje milované tři sudičky se ve mně spletli.

UŽ JSME V TÉ ČÁSTI KOUZELNÉHO PODVĚDOOMÍ.

Nebyla bych to já, kdybych si hned nezačala vědomě procházet terapii, které dělám i pro své klientky.
Vyplakala jsem se s vědomím, že to jak se cítím, je jen proces. Pak jsem hned přenesla vědomí do místa, kde jsem cítila bolest. Byl to žaludek. Najednou jsem viděla ostré bílé světlo a byla tam zrcadla, které vypadala jako bludiště. Měla ale ostré hrany a já se nemohla hýbat. Nemohla jsem tam a ani zpět. Když jsem se pohnula, tak jsem se o ně pořezávala.

Najednou se mi vybavil obraz, který se mi občas vracel na mysl. Lékař, který se sklání nad můj obličej. Ležím na operačním stole a on má takové to kulaté zrcadlo na čele a svítí mi do očí světlo, stejné jako jsem viděla  v tom žaludku. Odpočítává a já už skoro usínám. Vidím, jak se mi k očím přibližuje skalpel.

Mezi 0.- 5. rokem jsem prošla 5 operacemi očí. Narodila jsem se jen s bělmem- panenky byly schované za nosem.

Byla jsem vlastně slepá.

Najednou jsem slyšela mamčin hlas: „Evičko, tady pan doktor je hodný a všechno ví. Hezky ho ve všem poslouchej a dělej to, co ti říká, já pak za tebou přijedu“.

Vidím obraz– Ležím v narkóze na stole a ten lékař, který mě operuje, si povídá s dalšími lidmi v zelených oblecích o tom, že stejně budu pořád šilhat. Slyším vše, co si říkají.

Lékař říká, že svaly mám povolené a víc než tohle s tím neudělá.

Nějaká žena, asi sestřička, mu říká: „Myslím, že u ní je to jedno. Ta stejně ničeho nikdy nedosáhne. Ještě se počůrává.

ON: „To máš pravdu, tátu má prý alkoholika a její máma má v papírech napsáno, že vyšla ze sedmé třídy. Ta bude ráda, když skončí na ZVLÁŠTNÍ škole. Nemyslím si, že takové děti patří do normální společnosti. Mluví špatně, chodí špatně, šilhání jí zůstane. Ta nemá v naší společnosti nárok fungovat. Kdybychom byly ve Spartě, tak jí rovnou hodili ze skály“.

UFF!!

Rozkryla jsem dost důležitý program, který mi pan doktor nevědomě spustil.

Poslechla jsem maminku, že pan doktor ví a mám ho poslouchat a dělat, co mi řekne.

Moje podvědomí si celý tenhle rozhovor nahrálo a přehrávalo mi ho ve chvílích, kdy jsem už byla na dosah úspěchu. Vždy jsem se na  PROGRAMU  zastavila a nepokračovala. Dnes jsem ho vytáhla do svého vědomí a vím jak ho uzdravit a nenechat ho u mě v hlavě strašit a dělat mi tam neplechu. Malou Evičku si pochovám ve své představě a pošeptám jí, že pan doktor NEVÍ.

Že ona patří tam, kam sama uzná za vhodné!