Rozhodla jsem se psát blog, protože slova umějí být léčivá.

Kniha vždy tak nádherně voněla. Pokaždé s novým příběhem jsem poznávala blíže lidský svět.  Svět emocí, pocitů a mezilidských vztahů. Nevadilo mi jako dítěti číst knihy o dospělých a jako dospívající nahlížet do pohádek a dětské literatury, svět plný písmen byl mým domovem.

Pokaždé, když jsem ležela s knihou nebo seděla někde v přírodě, snila jsem o tom, že budu také psát a lákat do světa textů ostatní.

Znamení, ve kterém jsem narozená, by mohlo být živo pouze z emocí a to bylo to, co jsem na knihách milovala a miluji. Drnkají na struny, které se postupně rozechvívají a lehounce nás nutí k otevírání fantazie. Byla jsem ráda. Emoce, které jsem v realitě zažívala, nebyly příjemné a tak kniha byla milý lék.

Zájem o emoce mi vlastně zůstal dodnes.

Emoce jsou spojené s různými prožitky a prožitky formují nás samé do podoby, ve které se nyní nalézáme.  Žijeme životy a chováme se podle toho, co jsme prožili a co nás ovlivnilo natolik, že právě nyní děláme, co děláme.

Život je plný emocí, i tehdy  když si myslíme, že žádné emoce nemáme. A všechny emoce jsou správné.  Jen jsme se je naučili nepociťovat a odřízli jsme se od nich.
Sama jsem velmi emocionální stvoření a dříve jsem emocí byla plná a nechávala jsem se jimi ovládat. Dnes žiji svůj život ve vděčnosti z prožívaného s vědomím, že každá emoce je v pořádku. Umím s nimi již pracovat a to samé ukazuji svým klientům.

Přijetí přítomnosti, takové jaké je, Vám dodá nejen energii, ale pomůže i odpustit.

Mně to pomáhá. Nazvala bych to procesem léčení. Ve své profesi se snažím rozkrýt emocionální svět klienta, aby si je osahal a uvědomil si, jaký příběh vlastně žije, kam díky němu směřuje a proč nyní žije tak jak žije.

Pomáhám mu pochopit jeho život z vyšší perspektivy a přijmout jeho všechny části a ty negativní nebrat jako rány osudu, ale jako poselství od Boha, které ho posunují na jeho cestě životem.

Zrovna nedávno jsem měla telefonát s jednou úžasnou ženou.

„Evo, pořád pláču, neumím se vyrovnat s rozchodem, ke kterému jsem dala podnět já sama“.

Nemusím ani sahat už po kartách. Vidím. Vidím svým vnitřním zrakem ženu, která sedí na zahrádce, kolem ní běhají děti a manžel jí nese kávu. Nádherná představa.

Bohužel jen představa.

„Víš, Pavlo, vidím Tvou touhu po dětech a spokojeném životu. Ty nepláčeš nad ztrátou vztahu.  Tvůj smutek pramení z toho, že jsi ve své hlavě odžívala s tímto mužem představy a touhy, které jsi chtěla zažít. Dávala jsi k myšlenkám pocity. Přestože víš, že ten muž nebyl mužem, se kterým jsi chtěla žít, Tvé emoce a fantazie to zatím neví. Smutek tedy pramení z nenaplněné touhy a zároveň strachu, že nebudeš matkou.“
Paní potřebuje přijmout svůj věk a možnost, že NIKDY nebude mít děti. PŘIJMOUT. Netvrdím, že nebudou, ale PŘIJMOUT, že nemusí být. Věřte mi, že takových je vás hodně, kteří místo nad ztrátou vztahu pláčou nad nenaplněnou touhou. Ovšem každý z vás má jinou cestu k léčení.

Zatím to však není odpověď na to, proč píši blog.

Mám jen jednoduchou odpověď pro vás! Píši ho proto, že se svými články chci podělit o to, co žiji a jak to žiji. Píši ho proto, abyste věděli, že jsem stejně smrtelná jako vy a také proto, abych vám mohla přiblížit to, co dělám.

Pro inspiraci a proto, abyste se mohli zamyslet nad tím, zda třeba nějaké situace prožíváte podobně a zda je třeba můžete zkusit žít jinak. Neberte mé články jako jedinou pravdu a dogma, berte je jako možnost se inspirovat a třeba i to, co s Vámi bude rezonovat, zkusit přijmout do svého vnitřního programu.

Nakonec se ze mě spisovatelka stane, pokud já budu psát a vy číst mé řádky. Prozatím jsem však napsala pouze elektronickou knihu pro ty, kteří chtějí porozumět TAROTU. Je volně ke stažení i pro vás, které Tarot dosud nezajímal. Ovšem má to nevýhodu, tahle kniha nevoní. Můžete si k ní však uvařit nápoj, třeba čokoládu a do aroma lampy kápnout růži a vůně je na světě.