Strach v dětských postýlkách – maminko, já se bojím …
Děsilo mě vidět, cítit a slyšet je kolem sebe. Přetahovala jsem si peřinu přes hlavu a plakala a volala mámu. „Volala“, to slovo bylo v mém podání spíš vyděšené tiché kníkání a naříkání. Přes tři místnosti mě nikdy nemohla slyšet. Intenzivně jsem na ni myslela a ona občas přišla. Rozsvítila a našla mě vyděšenou. „Evičko, máš moc bujnou fantazii. Běž zase spát. Nemáš...