Nenech svá dětská zranění, aby ovlivňovala tvůj život.

Jako malí jsme bohužel měnili náš výkon za uznání rodičů, dnes jako dospělí v tom pokračujeme.
Jen se změnily kulisy, zestárli jste a rodiče jste vyměnili za podnikání nebo zaměstnání. Zastupují pro nás vždy jednoho z rodičů, se kterým máte neuzavřený vztah, třeba v tom, že cítíte zlobu.

V dětství jste skrze vztah s rodiči zažívali pocity méněcennosti, a i když vám to může připadat neuvěřitelné v dospělosti na základě těchto pocitů tvoříte úspěch či neúspěch. Pořád ve vás totiž žijí děti, které se cítí nejisté a za trochu pozornosti by udělali cokoli.

Ženete se pak za uznáním, přepracováváte se, vyvíjíte na sebe tlak, aby vás zaměstnavatelé, popřípadě klienti, ocenili finančně, povýšením nebo pochvalou. Přesto vám to nestačí, někde ve vás je pocit, že se buďto snažíte málo nebo moc. Nepřichází pocit uspokojení a sebe-ocenění.

Podobné odzrcadlení se vám pak děje i ve vztazích partnerských. Partneři na sebe berou role vašich rodičů a vznikají konfliktní situace.

I takhle to mohlo vypadat

Když jste byli malí, možná jeden z rodičů mohl být často nepřítomný ať už fyzicky nebo mentálně. Získat jeho pozornost bylo náročné. Takže ve vás začal vznikat pocit, že nejste pro svého rodiče dost dobří a že si nezasloužíte jeho lásku, když jí nedostáváte. Když navíc rodič byl kritický a měl na vás veliká očekávání, přibylo k vašemu pocitu, že nejsi dost, ještě pocit, že se musíš snažit až nad rámec svých možností. A to nemluvím o tom, jakými způsoby jste se pozornost snažili získat. Nemoci, průšvihy nebo naopak jste byli hodné děti, které udělali úplně všechno, aby získali pozornost.

Jak to pak vypadá v dospělosti?

Přitahujete si a tvoříte si život podle vašeho přesvědčení (program) z dětství. Někde uvnitř sebe věříte, že nejste dost dobří a že si pozornost druhých musíte zasloužit. Například vaše partnerství může vypadat třeba takhle – Žijete pak ve vztahu, kdy je partner podobně jako váš rodič nepřítomný. Třeba hodně pracuje a vrací se domů pozdě nebo jezdí na pracovní cesty a vy stojíte o společný čas, komunikaci a zážitky.

Jeho nepřítomnost ve vás probouzí pocit, že pro něj nejste důležití, ale ve skutečnosti se vám vrací pocit z dětství. Nejste pak schopni vnímat realitu, protože z dětství máte zkreslený obraz skutečnosti. Dost často od klientek slyším „Evi, ale on je pořád v práci a já pro něj nic neznamenám, jako bych ho nezajímala“, ale já v kartách vidím, že to tak není.

Ve vztazích se potkávají dvě děti

Dost možná partner, který je velmi zaměstnaný a je pro něj důležitý výdělek žije ve svém programu – musím ukázat svým rodičům, že za TO stojím, že TO dokážu. Ať už to TO znamená cokoli. A právě hodně práce a zaměření na výdělek je způsob, jak jim TO dokázat. Jenže partnerka vnímá jeho chování ze svého dětského zranění a přesvědčí sama sebe, že není pro svého muže dost dobrá.

Ve vztazích jste opravdu dvě malé děti, pokud na sobě nepracujete a nerostete společně. Vzájemně si do sebe projektujete svá zranění a ty na sebe nabalují další a další zranění, až se pak vztah ve většině případů rozpadne. Jeden nebo druhý si třeba najde jiného člověka, kde začne dostávat, alespoň na začátku, co mu chybí doma. Je to ale zbytečné.

Nebude to jednoduché, ani zadarmo a bude to vyžadovat, aktivní přístup obou.

Ale pozor, jste-li žena vaše cesta k léčení může být jiná než vašeho muže. Všeobecně mužům trvá delší dobu, než se rozhodnou se sebou něco dělat.

Naštěstí se tohle mění a i muži přicházejí léčit svá dětská zranění, protože jim začíná docházet, že ten pocit nedosdobráctví se jen tak nevytratí.

Tohle tu zmiňuji především proto, že ženy mají pocit, že muži musí absolvovat všechny semináře, které absolvují ony. Není to tak, dovolte jim, aby šli vlastní cestou. Samozřejmě část cesty léčení vnitřních programů vyžaduje i společnou práci, tou mohou být konstelace.

Pracovat na své sebehodnotě zahrnuje léčit zranění z dětství.

Dřív jsem si myslela, že to nějak zvládnu sama, ale postupem času jsem zjistila, že to nejde. Rozhodně ne tak rychle, jako když mám průvodce, který ví jak na to. Když budete všímavý uvidíte kolik situací ve vašich životech je vaším programem z dětství ovlivněno a jak moc máte díky tomu zkreslenou realitu.

• Ve vztazích.
• Ve vztahu s dětmi.
• Ve vztahu k financím.
• V profesním životě.
• Ve zdraví.

Všude tam, se váš program promítá a tvoří vaší realitu a kvalitu života. Pokud právě teď pracujete na své sebehodnotě a sebelásce, nezapomínejte se také zaměřit na své vnitřní dítě, které právě tyto programy odžívá stále do kola a to i když vám je třeba už 40 let.

Konstelace jako cesta k transformaci

Upřímně neznám lepší metodu, jak se podívat na vztahy a základní rodinný systém, než právě konstelace. Mně změnili život a to ve všech výše zmíněných oblastech. Změnili mi můj mindset, pomohli mi uzavřít minulost a nahlédnout na mnoho věcí, které jsem si v sobě nevědomky pěstovala. Právě proto jsem si konstelace zvolila jako jeden z nástrojů své práce pro lidi. Posledních 8 let jsem je tvořila pouze pro ženy a letos jsem dveře otevřela opět i mužům, aby i oni mohli pocítit hlubokou a transformační sílu konstelací, pod mým vedením.

Těším se, až začnou přicházet nejen jednotlivci, ale především páry, které budou chtít žít vědoměji a bez zatížení rodových i osobních programů.

Chceš o konstelacích zjistit víc? Klikni na žluté tlačítko!

„Okouzlila mě tvoje přímost, tvůj dar uvidět to jádro pudla a opravdovost co člověka trápí a nebojíš se to vyzdvihnout, i když víš že udeříš do bolavého. Protože tvůj další dar je vytvořit velmi silný a bezpečný kruh, v kterém je prostor to vše poléčit. Pro mě jsi vytvořila něco, co pozvedá konstelace na nádherný rituální obřad. Jsi pro mě něco jako klíč k Pandořině skříňce v které já nevidím přes tu tmu. Ty díky tvému daru tam rozsvítíš a poléčíš. Jsi pro mě královna konstelací s přesahem“.

Veronika Marečková