Jak jsem porodila bolest

Stojím před manželem, který stál u kuchyňské linky, a vím, že přišla po intenzivním víkendu na konstelacích u Libora Zvolánka chvíle, na přijetí odpovědnosti (se vším všudy) za svou část ve vztahu. Díváme se do očí a já se ladím na slova, která chci říci svému muži.

Není to snadné. Moje tělo najednou naplnil hodně nepříjemný pocit. Tíha, kterou jsem pociťovala, se nedá ani popsat. Musela jsem jít do mírného podřepu a chytit se rukama o kuchyňskou linku. Muž se mě snažil podepřít, abych nespadla. Přestože v té chvíli mi není moc do zpěvu a manžel to hmatatelně cítí, laškujeme spolu a smějeme se celé situaci.

Je mi hůř a hůř.

Bolí mě v kříži a musím si ulevovat kýváním se. Hodně nahlas dýchám a doslova hekám. Cítím bolestivé tlaky v podbřišku. Bolest v kříži a v podbřišku se zintenzivňuje a já nepřestávám s houpáním. Nikdy by mě nenapadlo, že mě může takhle bolet přijetí odpovědnosti a bolesti spojené s tím.  Mám vždycky chvíli, kdy se bolest zmírní a pak po pár vteřinách přichází ten tlak znovu.

Najednou mi manžel říká, „Miláčku, ty rodíš? Takhle jsi prožívala porod naší dcery“.

Těhotná jsem ale v té chvíli nebyla!

Dochází mi, že se něco velikého děje na energetické úrovni. Nechávám ten proces probíhat. „Kontrakce“, kterými procházím během ladění se na přijetí odpovědnosti, nabírají na intenzitě a já posílám manžela pryč z kuchyně. Přesunula jsem se za stůl a opřela se rukama o židle. Něco mě nutí dávat nohy více a více od sebe a jít do podřepu.

Jsem zvyklá na to, co následuje z energetické chirurgie, tak nazývám cosi, co dělám, když si z těla vytahuji různé negativní energie v podobě různých předmětů nebo hadů.  Ale tohle bylo jiné. Hmatatelně cítím mezi svým nohama temeno hlavičky dítěte. Chytám jí do ruky, dýchám a nechávám tělo pracovat. „Miminko“ není živé, vlastně to ani není miminko v tom významu. Je to bolest, která se držela v mé děloze mnoho měsíců a s každým dalším zraněním rostla.

Pokládám mrtvolku na zem a čekám na impulz těla k porození placenty.

Jemně tahám za pupeční šňůru a najednou cítím, jak placenta vyklouzla. Vnímám, jak společně s ní odchází kusy sražené krve a hodně temná až černá krev. Ještě je tam něco. Cítím, jak se snaží dostat ven ještě takové zvláštní vajíčko/váček plný čehosi, který mi evokuje rybí plynový měchýř.

Dívám se vnitřním zrakem, jestli všechno co se potřebovalo dostat ven, je opravdu mimo mé tělo. Dočišťuji poslední zbytky „energetických nánosů“ a nechávám se vést dál.

Cítím, že to co opustilo mé tělo, souvisí opravdu s nasbíranou bolestí za celé čtyři roky našeho vztahu.

• neodpuštění,
• zloba,
• výčitky,
• bolestivé vzpomínky,
• neochota přijmout, některé prožitky…

Beru do ruky krabici od bot a uklízím tu energetickou spoušť. Vytírám krev, kterou fyzicky cítím na svých rukou, přestože tam nikde okem vidět není. Hadr několikrát proplachuji, dokud necítím, že místo je opravdu už čisté. Použitý hadr dávám k mrtvolce do krabice. Následuje dalších několik impulzů, které musím udělat.

Nakonec volám manžela a vysvětluji mu, co se dělo. A jaké věci nakonec vidí v té krabici. Společně jí zavíráme a odnášíme do popelnice. Jsem nesmírně unavená. Vím, že v tuhle chvíli už dokážu vyslovit větu, kvůli které se celý „porod bolesti“ udál.

Je to pryč.

Říkám si, do jaké podoby, by časem tahle „bolest“ sídlící několik let v mé děloze, o které jsem vůbec nevěděla, přerostla. Raději nemyslet.

Vidante konzultace

Vidante znamená vidoucí, zřící a takové služby ti nabízím.

Zjisti víc!

Rituály na míru

Vytvořím pro tebe rituál s ohledem na tvůj záměr.

Zjistit víc!