Hořím! Nedivím se jim, udělala bych to samé. Probouzím se a jsem celá uplakaná. Jsou mi tři roky a zdál se mi sen. „Mami, oni mě upálili, ale právem.“
„Mami, kam jsi dala tu rohovou lavici, která byla u okna?“, říkám mamce. „Jakou lavici?“
„No víš tu, jak byla tady u okna, taková ta červená. Měla jsi k ní i ty červené závěsy s velkýma růžema. Vím, jakou jsi z nich měla radost.“ Mamka na mě kouká a vůbec nechápe, o čem mluvím. „Pamatuju si dokonce, že jsem seděla přímo tady v tom místě a viděla, jak se brácha pere s mým tátou. Byl tu dokonce i Honza a Marta.“ Po tomhle se na mě dívá ještě divněji. „Evo, to si nemůžeš pamatovat, to jsi nebyla na světě. Byla jsi u mě v bříšku, ale to jsem ani já o tobě nevěděla a na tom místě jsem seděla já.“ Rozhovor s mamkou, když mi bylo asi 7 let.
Vidím bílé světlo a jsem někde v tunelu. Přichází ke mně malá holčička a říká mi, že se jmenuje Eva a je má sestra. Že za mnou přišla, abych ji doprovodila do světla. Nechtěla jít sama. Byla to malá blondýnka s modrýma očima. Byl to sen. Byl pro mě tak silný, že jsem ho musela s mamkou sdílet. Mlčela a brečela. Nechápala jsem to. Řekla jsem to pak své sestře Martě a pak jsem koukala já. Měla jsem ještě sestru Evu.
O pár let později jsem zjistila, že pravděpodobně umřela ve věku 35 let. Přesně v době, kdy mně bylo 13 let a zdál se mi o ní sen.
Snědla jsem prášky a vypila láhev vodky. Chtěla jsem umřít. Najednou kolem mě bylo jen bílé světlo a slyšela jsem hlas: Ty sem ještě nepatříš, máš úkol, který musíš splnit, pak přijde tvůj čas. Probrala jsem se, úplně střízlivá a odpočatá. Sedmnáct let a nešťastná láska.
Takových záblesků jsem měla a mám do dnešního dne mnoho. Strachem jsem pak svou schopnost zavřela a v dospělosti jsem se tomu opět otevřela. Napsala jsem o tom i článek Strach v dětských postýlkách – maminko, já se bojím. Vidím své minulé životy i minulé životy svých klientek. Povídám si s anděly, dušemi, vílami, kameny. Nedívám se na žádné energie ani entity jako na temné a zlé. Ve všem vidím světlo.
Vím, že mi nemohou ublížit, pokud jim k tomu nedám možnost. Tvrdím, že ani energetičtí upíři nejsou. Jsou jen lidé, které my živíme svými myšlenkami a emocemi. Nikdo nám nemůže vzít něco, co my mu sami nedáme.
Proč to ale všechno píšu?
Napsala mi jedna žena: „Jak to, že se nebojíš toho prožívání, těch vizí a jemně-hmotných věcí a vjemů? Jak ses s tím naučila žít? Já jsem pořád ze všeho vyděšená, a tím jak se bojím, tak to zavírám, jak pocity, tak vnímání druhých i energií.“
Pamatuji si na dobu, kdy se mé schopnosti začaly probouzet. Byla jsem z toho hotová. Obtěžovalo mě to a děsilo zároveň.
Představte si, že dostanete něco, s čím neumíte zacházet, a ono si to dělá, co chce a kdy chce. Místo toho, abyste to měly pod kontrolou, má to kontrolu nad vámi. Cítíte všechno, co cítí ostatní. Slyšíte jejich myšlenky, vidíte jim do těla. Dokonce vidíte, kdo brzo odejde i jak. Máte pocit, že skončíte jako Viktorka u splavu. Jak já jsem s tím bojovala. Nechtěla jsem to. JSEM PŘECE NORMÁLNÍ a né nějaký blázen.
Naštěstí jsem vždy ve správný čas potkávala správné lidi, kteří mě v mém vývoji posunovali dál. Hledala jsem informace, co se mi to vlastně děje.
Myslela jsem, že bolestí snad umřu. Jenže ona mě nebolela hlava, ale bolelo mě přímo nad hlavou. Dneska už vím, že to byla transformace a že se mi dost silně otevírala temenní čakra. Muž, který mi byl doporučen, mi vysvětlil, co se vlastně děje. PATŘÍ TO K TOBĚ. Pokud to zavřeš, pak nebudeš moci dělat to, k čemu jsi tímhle připravovaná. Naučím tě s tím zacházet tak, aby tě to co nejméně obtěžovalo.
Jak mohu popírat něco, co ke mně patří? Vždyť to je jako popírat existenci malíčku na noze. Prostě jsem to já. Je to jedna z mých dovedností. Mohu ji popřít a nedat jí možnost se rozvíjet. Hodně v tom hraje roli ego a strach. Nebo ji přijmu jako svoji součást a vědomě s ní pracuji. Jsem bytostně přesvědčena, že kdyby v mých schopnostech nebyl zároveň ukrytý dar, kterým mohu ovlivnit životy ostatních, nebyl by mi dán.
Nůž sám o sobě není špatný ani dobrý. Je to jen nůž. V rukou vědomého člověka je nástrojem, který pomůže nasytit, tvořit a opracovávat. V rukou nevědomého člověka hnaného egem se nůž stává i vražednou zbraní. Já své jasnozření vnímám jako nástroj, který mi byl dán. Tak jako umělcům jsou dány jejich dary, aby je mohli šířit, tak i mně byl dán tento dar.
Ve chvíli, kdy své schopnost vnímám takto, vědomě s nimi pracuji pro dobro celku, tak strach zde nemá místo. A také jsem si v jeden moment řekla: NO A CO – tak budu bláznivá Viktorka. Vždyť o nic nejde.
Ještě mě napadá jedna věc, která může bránit přijetí svých jasnozřivých schopností, a tím je hluboké trauma prožité právě ve spojení s nimi. Upalované a vražděné ženy, které se nehodily církvi. Pronásledované a zatracované ženy. Lidé se všeho, co není možné pochopit rozumem, bojí. Díky tomu mnoho žen, ale i mužů, bylo vystaveno mučení, týrání, zneužívání a na jejich duši to zanechalo šrámy. Tento šrám, tato zkušenost je v nich tak moc živá, že se bojí svých schopností. I s tím se však dá pracovat. Objednejte si do cesty lidi, kteří vám s tím pomohou.
Nebojím se prožívání svých schopností proto, že je vnímám jako dar. Vím, že jsou mi dány jako nástroj k tomu, aby skrze mě byly předávány léčivé vzkazy.
Možná vás také už teď děsí, že vás vaše schopnosti zahltí. Že duchové, vize a obrazy k vám budou přicházet nečekaně. Nepředbíhejte. Vše se děje v souladu s vaším vnitřním nastavením. Takže vy samy si určíte četnost vašich jasnozřivých zkušeností. Mimochodem, potřeba situace ovládat pramení z potřeby vše kontrolovat. Věříte moudrost univerza? Pokud ano, pak není čeho se bát. Ono ví, kdy je správný čas, aby k vám a skrze vás promlouvalo.
Říkáte si, že naopak chcete tohle všechno zažívat? Mít jasnozřivé schopnosti a komunikovat s anděly?
Vidante konzultace
Vidante znamená vidoucí, zřící a takové služby ti nabízím.
Rituály na míru
Vytvořím pro tebe rituál s ohledem na tvůj záměr.