Bez našich předků a předkyň bychom nemohly prožívat dar života. Díky jejich osudům a prožitkům jsme takové, jaké jsme. Z rodu nám plynou všechny výhody i nevýhody. Z karmického hlediska se rodíme do podobných vibrací, jaké potřebujeme zpracovat. Proto někdy jsme si vlastními prapředky. Navštěvujeme svou rodovou linii stále dokola. Ano, někdy se narodíme i jinam, to nepopírám, ale většinou se vracíme tam, odkud jsme odešly, protože tyto energie jsou nám nejbližší. Právě v tomto rodě, kam jsme se narodily, můžeme zpracovat svou karmickou zátěž.

Ve chvíli, kdy se od ní oprostíme (zpracujeme), opouštíme rodovou linii

V každém zrození dostáváme možnost uzdravit svou duši od křivd, které si v sobě neseme po staletí. Duše si VĚDOMĚ A VELMI PROMYŠLENĚ vybírá své rodiče. Plán duše musí být spojen s karmou rodu. Vše si musí sednou do posledního dílku skládačky. Nic není jen tak. SVÉ RODIČE A JEJICH RODIČE si naše duše vybrala velmi vědomě. Dokonce věděla, jaké křivdy i radosti právě u těchto rodičů prožije.

Proč je důležité mít úctu ke svým rodičům?

Dali nám život. Ať se od té chvíle stalo cokoliv, dali nám dar, který nemůžeme nikdy splatit. Tedy ne jim. Částečně jej vesmíru splácíme další generací, ale svým rodičům nikdy. Neexistuje větší výsada, než DAR ŽIVOTA. Vím, že mnoho dětí (nás) prožilo hodně bolesti od svých rodičů, ale přesto si, jak my, tak oni, zaslouží naši úctu. 

Negativní emoce vůči rodičům pokřivují nás i naši rodovou linii. Naše děti pak prožívají podobné pocity vůči nám. Historie se opakuje. Když pociťujeme křivdu ke svým rodičům a zazlíváme jim jejich chování k nám, nezbývá nám dostatek sil na vztah s našimi dětmi. Chybí nám energie.

Zloba nás odpojuje od rodové linie. Respektive uzavírá kohout energie, které můžeme a hlavně máme právo z naší rodové linie čerpat. Pokud je vaše srdce osvobozené od křivd, pociťujete vděčnost za život a úctu k rodičům, nejen že se samy léčíte, ale zároveň s vámi se léčí váš celý rod v obou směrech. A k vám začíná přirozeně proudit energie z rodu.

Díky našim předkům jsme tu a máme jejich znalosti i vlastnosti. Chápu, že ve vás je křivda z nedostatku lásky a pozornosti od rodičů anebo z přílišné kontroly převlečené za lásku, ale pamatujte si jedno - ONI TO DĚLALI, JAK UMĚLI NEJLÉPE. Stejně tak, jako to děláme my. 

Když samy nedostáváme, nemůžeme dávat:

• lásku
• pozornost
• zkušenosti
• hojnost
• úctu... atd.

Je to jako očekávat od prázdného pohárku, že vám utiší žízeň. To je přinejmenším bláznovství.
Naši rodiče dělali, co mohli. Podívejte se na jejich rodiče. Jací byli? Jak o nich vaši rodiče mluví? Jaký z nich máte pocit? Většinou jsou na tom ještě hůř, než vaši rodiče.

Samozřejmě se můžete ohradit, že vy se přece nechováte jako oni, a že svým dětem dáváte to, co vám rodiče nedávali.

Ale teď mi upřímně odpovězte - ODKUD VYCHÁZÍ VAŠE LÁSKA?

Vychází z dostatku anebo nedostatku?

Dostaly jste lásku v dětství, dáváte lásku z dostatku. Nedostaly jste, máte v sobě nedostatek, tedy vylitý pohárek, a dáváte lásku z pozice zraněného dítěte. Takové dítě samo potřebuje lásku, a protože tím vnitřně trpí, tak vynakládá mnoho energie na to, aby své děti zaopatřilo citově i jinak.