Obrázkohraní – hravý channeling

Obrázkohraní pro vás vytvářím už od roku 2014, kdy mi nápad vnuknul můj strážný anděl ve snu. Několik dní jsem přemýšlela, co bych pro vás mohla dělat, aby vás to bavilo a současně to mělo pro vás transformační přínos. Už ani nevím, kolik Obrázkohraní jsem za těch 10 let napsala, ale nějaká stovka to bude.

Vyber si jeden ze tří obrázků!

Zadívej se na mnou vybrané obrázky a vyber si ten, který si tě nejvíce přitáhl. To, jaký vzkaz pro tebe obrázek má, si buď pusť jako video, pokud tě nebaví číst nebo obráceně.

Obrázek číslo 1

Představ si na pár okamžiků, že jsi malé dítě a objevíš cestu jako na obrázku. Vlastně bych měla říct, vybav si své pocity, když jsi zkoumala svět. Když ses pouštěla do nových situací s bušícím srdcem, když jsi se vydávala na svá dobrodružství a všechno ti připadalo krásné a doslova pohádkové.

Možná jsi pod náročností každodennosti ztratila svou dobrodružnou povahu a zapomněla jsi na své výpravy, které ti přinášeli do tvého života pocit naplnění a především, jsi cítila ve svých žilách ŽIVOT samotný.

Vybrala sis obrázek s číslem jedna a ten tě chce k novému dobrodružství pobídnout. Než se na nějaké takové dobrodružství vydáš, můžeš se ponořit do tvých vlastní známých pocitů, které jsi zažívala. Nalaď se na nadšení, vzrušení, takové to tetelení v bříšku, které jsi jistě mívala a že už jsi to nezažila několik let? Nevadí! Tělo má paměť a když mu to umožníš, rozpomene se.

Každopádně si dopřej zmíněné dobrodružství, kdy k němu povede cesta jako do pohádkového lesa. Plný očekávání a vzrušení.

No a pokud bys chtěla zažít spirituální dobrodružství, tak tě zvu na své on-line skupinové konstelace.

Obrázek číslo 2

Je tolik možností. Tolik na výběr a člověk se díky tomu pak ztrácí v tom, po čem sáhnout, pro co se rozhodnout a má strach, aby mu díky jedné příležitosti neutekla ta další. Co když se spleteme a uděláme chybu? Co když naše volby nebudou správné? Když si vybereme jednu cestu, nepřijdeme tak o další?

Život, a především každodennost přináší tolik nabídek, možností, prožitků, rozhodnutí a my lapáme ze strachu, že na nás nezbude, po všem. Pak jsme zahlceni, frustrovaní a přestáváme vidět ty úplně obyčejné okamžiky a chvíle, které přináší to největší bohatství. Naučili jsme se běžet v krysím závodu pro úspěch a toužíme po DOKONALÝCH věcech, příležitostech, vztazích, tělech, jídle, domácností, pracích. Tenhle krysí závod začal už v naší minulosti. V našem dětství, kdy jsme jako malé holčičky chtěly abychom byly milované rodiči, kteří toužili po tom samém od svých rodičů, a tak neměli kapacitu na to, vidět nás tak opravdové, jak jsme byly.

A tak začal závod za pochvalou, úspěchem, potvrzením zvenčí a strach ze selhání, ztrát, nenaplnění, špatných rozhodnutí. Někde pod tím vším je hladová osamělost, která se žene za další potravou v různých podobách a my vláčeni jejími touhami běžíme krysí závod.

Co vám obrázek chce říct? Prozkoumej svůj pocit osamění. Tu hladovou bestii. A na chvíli, alespoň na malý moment se vnoř do ticha svého bytí. Zjistíš, že už všechno máš. Že nejsi osaměla. A možná, až načerpáš klid, který v tom je, budeš vidět svět novýma očima a zjistíš, že ti nic neuniká a ani, že se nemůžeš špatně rozhodnout.

Obrázek číslo 3

Jak popsat něco, čemu nerozumím tak, abyste tomu porozuměly vy?! Tenhle obrázek svůj vzkaz doslova křičí ale já ho nedokážu pospat. Asi to shrnu slovy „Věci se opakují, cyklí a vrací na začátek“.

Kromě toho, že obrázek mluví o mnohovrstvých vesmírech, alternativních realitách, cestování v čase a hledání TOHO jednoho bodu, ze kterého se všechno rozpíná a děje, mluví především o tom, že cítit se během života „jako na začátku“ není vlastně špatně.

Ten pocit, který při tom cítíš, tě proměňuje. Frustrace, hněv, zoufalost, že nejsou věci tak, jak sis je vysnila, ale jsou zcela jinak a možná stejně, jako když jsi začínala, jsou vlastně příležitostí k pokroku.

Nikdo to ale nechceme, myslím ten pocit, že jsme zase na začátku, ale je to přirozené.

Ty opakující se začátky jsou jako malé smrti a znovuzrození bez toho, abychom opustily naše těla. Přece jen kolikrát bychom museli umřít. Víš, život je nekonečné množství příležitostí k růstu a zkušenostem. Představ si, kolikrát bys umřela, když tě napadla myšlenka o tom, že už jsi zase tam kde jsi byla. Umřeme a znova se narodíme, tomu říkáme reinkarnace, kdy proces pokroku začíná znova. No a my v jednom jediném životě, takových reinkarnací, bez nutnosti odložit tělo, zažijeme několik.

Co ti chce obrázek říct? Abys nebyla smutná, pokud věci nejsou takové, jaké by sis je přála. Že ještě nemáš vyřešení vztah k rodičům, přestože na tom pracuješ roky? Nebo máš pocit, že jsi stále na začátku v jiných oblastech i když se snažíš? Nevadí. Nebuď smutná. Protože i když to není vidět v realitě, propisuje se to do ní, a nakonec to tak bude. Vlastně někde už to tak je. V mnoha vesmírech jsi ten kvantový skok udělala a žiješ svůj život v podobném modelu o který usiluješ.

Já bych o tom, „kurva, už jsem zase na začátku“ nebo „bože, tohle jsem řešila přece nedávno“, mohla napsat knihu. Až teď mi došla jedna věc, díky Obrázkohraní. Mám periodicky potřebu vykašlat se na svojí práci. Úplně to zabalit. Ale potom, po fázi vztekání se, přijde energie, která mi pomůže posunout se z toho místa a vždy vytvořím něco nového, co je ještě lepší, než to bylo předtím.  Díky prožitku z tohoto obrázku si zkusím, až ten bod, že se na vše chci vykašlat, připomenout, že se spouští proces pokroku a já se mu mám odevzdat.

Můj pokrok teď, je ten, že jsem řekla on-line skupinovým konstelacím, které budou zcela unikátní.