Jak přistupovat ke stromům, abychom je nerušily?

Představ si, že jdeš po hrázi rybníka a všimneš si, že dole u hladiny je místo, které tam někdo vytvořil. Je plné květin, je tam z kmenu vytvořená lavička a křoví, které má malá žlutá poupátka.  Sejdeš pomalu dolů, sedneš si a najednou se před tebou rozprostírá blyštivá hladina rybníka. A ty máš pocit, že jsi doma.

Tak silný intenzivní pocit, který máš vždycky, když dojde ke spojení mezi tebou a přírodou. Víš, že tam patříš. Že jsi určitě přišla před stovkami lety odněkud z lesa a chtěla prožít lidský život. Nikdy jsi ale nezapomněla, jaké to je, být součástí přírody. Bolí tě srdce, když vidíš, jak někteří lidé k tvému domovu přistupují s velikou lhostejností. Jen si berou a nic nepřináší.

Takové bylo moje dospívání. Měla jsem tohle krásné místo pro sebe. Seznámil mě s ním můj kamarád z dětství, který už je dávno na druhém břehu. Jednou za mnou přišel a řekl mi: „Pojď, něco ti ukážu“. Dovedl mě na tohle kouzelné místo a nechal mě tam. Už mě znal, věděl, že potřebuji čas, abych se mohla dojímat a skoro se rozplynout.

Potřebovala jsem to.

Bylo to jako vstoupit do jiné dimenze. Uschované před zraky lidí, kteří by z tohoto místa udělali …ani si nechci představovat co. Bylo to naše místo. Chodili jsme si tam povídat a já se tam pak naučila chodit sama a rozjímat. Rozplynout se tam a spojit.

Vyrůstala jsem ve městě, které dnes navštěvují stovky turistů a mnozí z nich jsou omezenci, kteří si myslí, že když si tam zaplatí ubytování, mohou se k přírodě chovat, jak se jim zlíbí. V mé nádherné Třeboni, která je plná zeleně a rybníků.

Milovala jsem procházky po hrázi kolem rybníka mezi těmi majestátními duby.

Možná se teď ptáš, kde je pointa.

Neboj, nechtěla jsem se jen vypsat. Chtěla jsem tě zavést do mého dětství a dotknout se tvé lásky k přírodě, abys další řádky četla s otevřeným srdcem. Před časem jsem na mém Instagramu a Facebooku sdílela příspěvek, ve kterém jsem se ptala, jestli mám napsat o vědomém přístupu k přírodě a stromům.

Jak tedy ke stromům přistupovat?

S vědomím, že se setkáváte s moudrou bytostí, ke které je potřeba přistoupit s úctou a žádostí o svolení, zda se můžete přiblížit.

Je rozdíl mezi tím, jestli se na strom vrhnete (a věřte mi, že oni to cítí) a mezi tím, pokud se přiblížíte, na chvíli se zastavíte a vyšlete směrem k němu otázku, jestli můžete přijít blíž. Divily byste se, kolikrát už jsem nedostala souhlas. Není totiž samozřejmostí, že se ke stromům můžeme přibližovat, jak se nám líbí. Stejně jako lidé, jsou i stromy individuální a mají své potřeby.

Kromě stromů mají svůj život i bytosti, které je stráží. My nevíme, čím zrovna prochází daný strom a zda potřebuje být sám. Ale pokud se uvnitřníme a dovolíme si cítit a respektovat hranice, naučíme se pak naslouchat i stromům a jejich potřebám.

• To, co se vám snažím předat je, abyste pozdravily, když do přírody vstoupíte a naladily se na své srdce.
• Abyste skrze něj naslouchaly tomu, co vám příroda šeptá.
• Zeptaly se, pokud chcete přistoupit ke stromu a třeba mu sdělily svůj záměr, proč ho chcete obejmout.
• Abyste si byly vědomé, že stromy tam nejsou apriori pro to, abyste si z nich čerpaly energii a chtěly se očistit ze stresu z každodennosti.
• Že slůvka prosím a děkuji jsou důležitá i v kontaktu s přírodou.

Já osobně si uvědomuji (a vím, že nejsem naštěstí sama), že pokud už je mým záměrem přijít se do přírody zharmonizovat, nenechám to jen jako jednostranné čerpání. Vždy něco pro přírodu a její obyvatele udělám. Ať už to je vysbírání odpadků, které jsme my lidé hodili bezmyšlenkovitě na zem, nebo to, že přinesu obyvatelům stromů nějaké zobání.

Když odcházím, neděkuji jen stromům nebo přírodě za to, že jsem mohla být v jejich přítomnosti,

ale zároveň děkuji všem přírodním ochráncům z jemnohmotného světa, že o rostliny a stromy pečují, a my tak máme potěchu nejen pro oči, ale i srdce.  Když jsme byli s mužem a dcerkou naposledy na procházce v parku, připojila jsem modlitbu vděčnosti i lidem, kteří park pro nás návštěvníky udržují.  Až zase půjdeš do přírody, pozdravuj ji ode mě, a když ti bude dovoleno obejmout nějaký strom nebo ho jen pohladit, řekni mu, že jedno pohlazení a poděkování přichází ode mě.

Ještě bych se chtěla s tebou podělit o jedno krátké poselství, které mi bylo předané.

My jsme tady už desítky a stovky let, stojíme a sílíme na jednom místě. Máme své kořeny hluboko v zemi a svou korunu rozprostíráme vysoko k nebi. Stojíme tu v každém počasí, spojeni s cykly. Až zase budeš svůj život zpochybňovat, lamentovat nad svým osudem, vzpomeň si na nás. Přečkali jsme už mnohé díky svým hlubokým kořenům a koruně v nebi. Ve chvíli, kdy budeš mít pocit, že jsi zase zmítaná okolnostmi, zkontroluj si své kořeny a svoji korunu. Jsou pevně uchyceny v zemi a vyživovány? Je tvá koruna spojená s nebem? Pokud ne, odvrať svou pozornost od silného deště nebo krutých mrazů života, a přenes svou pozornost ke kořenům i koruně.

Korektura textu: Marie Jirková, která mě ke článku inspirovala, našim rozhovorem.

Individuální kurz Tarotu

Zvu tě nejen k výuce a práci s Tarotem, ale do světa, ve kterém se naučíš i důvěřovat více své intuici i sobě a třeba i komunikovat se stromy. 

Naučím tě pracovat s kartami tak, že už nikdy nebudeš potřebovat manuál.