Symfonie obrázků – pohled do nitra aneb co o tobě prozradí vybraný obrázek?

Kdykoliv pro tebe vytvářím Obrázkovou symfonii (dříve Obrázkohraní), těším se, jak se ti bude líbit.

Musím na sebe prásknout, že někdy se potutelně směji pod fousky a říkám si: „Tak jsem zvědavá, jak se jí tenhle vzkaz bude líbit.“

Vím totiž, že se ti takováto forma ponorů do tvé duše líbí.

A také vím,

• že někdy s neuvěřením hledíš na monitor,
• že nevěřícně kroutíš hlavou,
• že si říkáš „jak ona to, do pr***e, zase ví?“,
• že ti pomáhá udělat zásadní kroky,
• že začínáš uvažovat o tom, že se ke mně objednáš.
• Obrázky vždy tvoří celek

V našich životech vždy prožíváš buď jednotlivé části (vzkazy), nebo vše najednou.

Nech na sebe působit obrázek a vyber si jeden, který tě nejvíce zaujal a nech ho k sobě promluvit. 

Obrázek číslo 1.

Každý „vidí“ tvé zranění a hloubku tvého smutku i to, co děláš nebo neděláš dobře. Každý má nějaký zaručený návod na to, jak dosáhneš pohody a tvůj vnitřní stav se promění jako mávnutím kouzelného proutku. To tě ještě více uzavírá do sebe, protože si připadáš jako někdo, kdo selhává, když se snažíš dělat všechno, co ti druzí doporučují a změna nepřichází. Když nežiješ tak, jak vidíš na vysmátých fotkách všech, kdo ti radí.

Chytré články, kurzy a knihy máš nastudované, že bys je mohla odříkávat z paměti, nebo bys mohla rozšířit řady kouček v seberozvoji. Praktikuješ cvičení a chodíš od čerta k ďáblu, ale pořád nejsi v té nirváně. Stále se potýkáš s pády a sebehodnocením, srovnáváš se a někdy se cítíš jako oběť.

Je to v pořádku! Nejsi v tom sama. To, že ještě neprožíváš pětihvězdičkový život, není tvoje chyba ani selhání. Není to tvá cesta. Odvrať teď svůj pohled od toho, co nemáš nebo chceš mít, ale nedostává se ti toho v tuhle chvíli. Bere ti to energii a oslabuje to tvou sílu a víru v sebe samu.

Podívej se do svého života. Na svoji minulost a přítomnost. Nesrovnávej se s nikým jiným, než sama se sebou. Projdi se v mysli svojí minulostí s vděčností. Určitě najdeš mnoho svých osobních úspěchů a překročených hranic, a nakonec možná zjistíš, že svůj pětihvězdičkový život žiješ právě teď.

Obrázek číslo 2.

Kdo z nás někdy neskočil na iluzi pozlátka nebo slibů, které se nikdy nezmění v realitu. Našim uším lahodí slyšet milá slova a co na tom, že někdy jsou jen lží. Líbí se nám nepravda oblečená do pozlátka a jsme velmi zklamaní, když se to pozlátko oloupe. A když zjistíme pravdu, která na první pohled nebyla vidět.

Najednou se začneme bránit a útočit na ty, kteří nám pozlátko vytvořili. Obviňujeme je, že nám lhali, nebo že vytvořili iluzi. Jenže teď je na čase si přiznat spolu-tvůrcovství. Přijmout odpovědnost za to, že jsme lákání šli vstříc.

Ve chvíli, kdy odmítneš přiznat, že jsi situaci spoluvytvořila, začne se v tvém srdci tvořit zloba, obviňování a pocity, které z tebe dělají oběť.

Přijmi takovou situaci jako proces učení. Jako zkušenost, kterou tvá duše potřebovala prožít. Není špatné podlehnout vábení pozlátek a na chvíli sejít ze své cesty. Mnohem horší je to, že přijmeš roli oběti a zároveň útočníka, který vysílá jednu kletbu za druhou (obviňování).

Zamysli se teď nad tím, z jakého popudu nabíháš na pozlátka. Jestli v tom takhle náhodou nehraje roli pocit nedostatku, ať už hmotného nebo emocionálního.

Korektura textu: Marie Jirková