Dvě matky a jeden syn aneb příběh karmických konstelací

Karmické konstelace byly v plném proudu. Po krátké přestávce se ozvala Adélka, která mě poprosila o konstelaci pro sebe. Poslouchala jsem její slova, jak se mi snaží vysvětlit to, co ode mě potřebuje. Chtěla být vidět. To bylo její zadání. Být vidět a najít samu sebe.

Zásadně se neptám na to, co se dělo v rodině, což je v konstelacích většinou důležité.

Já se nechci nechat ovlivnit, a tak o tyhle informace nežádám. Během doby, kdy Adélka mluvila, se mi začal objevovat před vnitřním zrakem obraz. Nejprve neměl jasné kontury a spíš přicházely pocity, ale pak obraz nabral jasnější podobu.

Tenhle obraz je vlastně příběh předků. Díky své schopnosti Vidante dávné příběhy a propojuji je s konstelačními technikami.

V té chvíli přišel impuls vstát a šla jsem do prostoru vybrat ženy, které vstupovaly do rolí. Dost často vlastně ani neví, do jaké role vstupují.  Cítím, že jim nic nemám říkat, aby do konstelace nevkládaly svůj rozum a s rolí se propojily.

Konstelace jsou přínosné nejen pro ty ženy, které si je nechávají stavět, ale také pro ty, které v nich stojí. Osobně si myslím, že to má úplně stejnou hodnotu.

Postavila jsem příběh, který se odehrál pravděpodobně v 18. století.

Příběh dívky, které bylo sotva 16 let, když byla poprvé uvedena do společnosti svou velmi despotickou a hamižnou matkou. Dívka žila v naprostém omezení a podléhala ve všem své matce, která viděla svou dceru jen jako zdroj k rozmnožení majetku. Byly bohaté, ale to její matce nestačilo. Dívka se zamilovala do mladíka, který si byl sám sebou jistý a ji viděl jako figurku, která mu pomůže zbohatnout a zažene nudu.

Dívka začala vzdorovat matce a tajně se scházela s tímto mužem. Milovala ho a otěhotněla s ním. Když na to její matka přišla, zajistila, aby dcera své dítě donosila, ale zároveň se s ním nikdy nesetkala. Našla ženu, která po dítěti toužila, a té ho po narození nechala za dost peněz odvézt. Ten, který dívce udělal dítě, ztratil propojení k majetku a šel o dům dál.

Dívka ztratila všechno. Nikdy nepoznala lásku a utrápila se steskem po svém dítěti. Netušila ani, jestli je to chlapec nebo děvče, a zda vůbec žije. Matka, babička dítěte, nikdy neprozradila, kam bylo dítě odvezeno. A tady příběh, který jsem viděla, končí.  V bolesti, nenaplnění a bez lásky.

V konstelaci jsem tedy postavila DOBU, matku, dívku, náhradní matku, dítě a toho muže.

Nikdo v té chvíli ten příběh neznal, jen já, a přesto všichni reagovali úplně stejně, jako tenkrát. Postava znázorňující dítě měla potřebu se za něco schovat, zakrýt se dekami a pořád opakovala, že jen tady uvnitř je v bezpečí. To ukazovalo, že se nachází v matčině břiše. Nemělo žádný vztah k matce ani k náhradní matce. Všechno mu bylo jedno. A hlavně chtělo nebýt vidět (téma té ženy, pro kterou jsem konstelaci stavěla).

Dívka se bála náhradní matky, zlobila se na svoji matku, muže i dobu.

Ladila jsem se na věty, které bylo potřeba říct, a pomaličku docházelo k uvolnění. Pracovala jsem s konstelací tak, aby se vytvořil prostor pro odpuštění. Cítila jsem, že mám dívku s jejím dítětem seznámit, a to co se pak začalo dít, bylo nesmírně hluboké.

Strach a odpor, který dívka cítila k náhradní matce (zatím stále nevěděla, kdo je postava v zeleném), se postupně uvolňoval. V jednu chvíli jsem dívku vyzvala, aby svému dítěti dala jméno. Byl to Samuel. Ve chvíli, kdy to žena v konstelaci vyslovila, dalo by se ticho doslova krájet. Všechny jsme měly zalité oči slzami. Mně samotné se začal lámat hlas dojetím, které mě v tu chvíli plně prostupovalo.

Možná to není úplně košer, ale já to prostě jinak neumím, než být opravdová i v roli průvodkyně konstelací, a tak když mě zalije dojetí, popláču si s postavami.

Představila jsem dítěti i dívce postavu v zeleném

A najedou se vyjasnilo to, proč z ní dívka byla tak nesvá a nechtěla ji tam, ale zároveň z ní cítila podporu. Začala jsem k dívce promlouvat. Naladila jsem se na příběh Samuela a vyprávěla jsem ho dívce tak podrobně, jak jen to šlo. Vedla jsem ji k tomu, aby informace prodýchávala. Oči měla plné slz a srdce naplněné po okraj láskou k Samuelovi, ale také k náhradní matce.

 A já se jí nedivím. Náhradní matka byla milující žena, která Samuelovi dala všechno, co potřeboval, ale i mnoho věcí navíc. Dávala mu lásku a prozradila mu příběh, ve kterém odhalil, že nepatří do rodiny. Milovala ho za obě ženy. Za sebe i za dívku, která ho ve skutečnosti ani neviděla.

Pokračovala jsem v práci s konstelací a prostor se postupně plnil esencí lásky a podpory. Samuel i dívka, jeho pravá matka, našli klid.

Požádala jsem všechny, kteří byli v konstelaci, aby si sedli tak, že doba stála úplně poslední, před ní byla babička, před babičkou seděli biologičtí rodiče i náhradní rodiče a úplně vpředu seděl Samuel. V té chvíli jsem přivolala Adélku a propojila ji s jejím rodem. Zvědomila jsem jí, odkud přichází a jaká krev jí koluje žilami. Protože, ať to bylo v rodě té dívky jakkoli, byl velmi silný a bohatý. Z rodu náhradní matky, a tedy i rodu, ve kterém Samuel vyrůstal, byli zase velmi inteligentní lidé. Právníci, umělci, lékaři – úspěšní lidé, plní vizí.

Adélka bojovala s mými slovy, která ke mně přicházela a já je hned sdělovala jí.

Hladila jsem ji po hlavě a dýchala jsem s ní. Můžeš to přijmout – zasloužíš si spojit se s oběma rody a přijímat to, co ti dávají. Máš na to právo. Ale nechtěla to k sobě pustit. Byl tam silný blok odmítání. Tak jsem vyzvala všechny ženy, které v konstelaci nestály, aby jedna po druhé k Adélce přišly a stejně jako já ji pohladily po vlasech. Řekly jí větu, kterou potřebovala přijmout, aby mohla přijmout její poselství.  Prolomila se zeď a Adélka se s rody a jejich dary propojila.

Když mi druhý den přišel e-mail od Adélky, plesalo moje srdce radostí.

Drahá Evičko,

z celého svého srdce Ti děkuji za moji včerejší konstelaci. Byla nejen hluboká, ale i krásná a plná lásky. Konečně se cítím naplněna Láskou. Moje Duše cestou domů doslova tančila a zpívala. Bylo a je mi tak krásně… Doma jsem si vzpomněla na jednu větu, kterou jsem občas v žertu říkávala… Mě vyměnili v porodnici… Říkala jsem to proto, že mám úplně jiný fyzický vzhled než moje sestra a rodiče… Já jsem biologická dcera svých rodičů, ale příběh Samuela ve mně byl a přes jemné nuance SE ukazoval světu. Díky Tobě byl otevřen, láskyplně uznán a dokončen tak, jak bylo potřeba. Děkuji Ti za to.

Evičko, kdybys jen tušila, jak já se nádherně mám. Kolegyně v práci mi říkala, že jsem zamilovaná, že vypadám jako bych byla V Ráji, ano já teď mám Ráj na Zemi. Je to nádhera.

Budu velmi vděčná, pokud můj email, příběh i fotku nasdílíš. Už se nemusím ukrývat, schovávat, být neviditelná. Už mám své místo a můžu vše přijmout. Tím vším myslím zejména dary, které jsem dostala. Cítím hlubokou pokoru a vděk, za vše.

Určitě se ještě potkáme, bylo mi s Tebou nádherně.

S láskou Adel