Přimlouvám se, aby tahle tradice byla zachovaná, protože vnímám důležitost zvyků a tradic. A to i přesto, že je tato tradice mnoha lidmi odmítaná. To, co se v posledních letech stalo s touhle milou tradicí, která má nesmírnou hloubku a přesah, je tristní.
Skrze naše tradice se ladíme na místo, kde žijeme, a na náš národ. Když k nim přistoupíme vědomě, jsou pro nás přínosné a stejně tak pro naše děti. Bohužel jsme zapomněli děti vést k tradicím a mluvit o nich jako o důležité součásti našeho bytí. Je to taková zlatá nit, která nás spojuje.
Mikuláš s andělem a čertem NESMÍ BÝT tradice vnímaná jako nástroj ke strašení dětí.
Jen si vzpomeňte, kolik bolesti a strachu jste prožili jako malé děti, když byl předvečer Svatého Mikuláše.
Já sama mám v sobě zapsanou vzpomínku, kterou mi způsobil opilý soused převlečený za čerta, když pod vlivem alkoholu svou roli nezvládl a škrtil mě. Bohužel si toho všimli až na poslední chvíli, kdy jsem začala ztrácet vědomí.
Protože tyhle věci nás formují a jak všichni víme, v dětství se rodí naše budoucnost. Pokud rodič během téhle akce není vědomý a bdělý, nerespektuje hranice svého dítěte a tvoří pro něj takový zážitek, může počítat s tím, že ho čekají probdělé noci, návraty pomočování u dětí a nedůvěra od dítěte k rodiči.
Chápu, že nechcete, stejně jako já, aby zrovna tradice štědrosti zanikla. Aby vaše děti neviděly úžasné archetypální postavy Mikuláše, anděla a čerta. Souhlasím s tím, že tahle tradice by měla být zachována.
Ale rozumně a bděle.
Každá postava z téhle trojice má svůj úkol a své místo. Vždy by měl být Mikuláš doprovázen andělem i čertem. Čert nemá ale za úkol strašit. Slyšíte mě? Čert není určený ke strašení! Ale k upozornění, že některé věci se opravdu nedělají. Teď nemluvím o běhání a křičení doma, rozbitém okně, nebo nějakém šprýmu na paní sousedku, ale o tom, když dítě mluví sprostě, ubližuje ostatním, nechová se hezky ke zvířatům, nemá úctu ke starším atd. Jo a mimochodem, tohle je především vizitka rodičů. Takže na koho by měl čert skutečně dojít?
Chcete tuhle tradici dětem zprostředkovat? Skvělé! Tak jim nejprve vysvětlete, jaké archetypy tyhle tři postavy představují!
Mikuláš představuje symbol víry a naděje, dobra a štědrosti. Je to archetyp, který nás spojuje s vírou v něco, co nás převyšuje, a my tak někde v hloubi sebe víme, že nejsme sami. Zároveň je symbolem obdarování a udržuje řád a pravidla. Anděl, který jde vedle něj, vidí pravdu a může tak Mikuláši říci, kde je lež a kde pravda o dětech. Varuje Mikuláše před těmi dětmi, které zlobí, nemají respekt k ničemu, ani ke stáří. Anděl má, společně s Mikulášem, v sobě štědrost a anděl navíc i milující a podporující esenci. S těmi dvěma přichází Čert, který zlobivé děti (nepřející, zlé, lakomé atd.) může odnést do pekla, kam taková duše patří, aby si odpykala trest za své chování. Ale jak píšu… jen může. Mikuláš ve své štědrosti nabídne dítěti odklad trestu, a když dítě slíbí, že se polepší, čert ho obdaruje uhlím a bramborami. Jsou to symboly, které pochází ze země, kde je i peklo, a mají tvořit připomínku toho, že dítě dostalo šanci na polepšení.
A přesně v té fázi, kdy čert dělá své typické blblblbl a vykukuje úplně vzadu za andělem, který má čerta na řetězu, potřebuje vaše dítě chytit do náruče nebo za ruku. Potřebuje vás vnímavé, abyste si načetli jeho reakci a dali mu pocit bezpečí! I to mezi vámi buduje důvěru. A především, MUSÍTE vědět koho zvete k sobě domů, ke svým dětem. Pořádně se domluvte a vysvětlete svojí představu, abyste nastavili předem hranice. Vy tu situaci musíte mít pod kontrolou, aby pak vaše dítě nemělo traumatizující zážitek, ale naopak aby na tuhle chvíli vzpomínalo jako na nádherný okamžik.
Jak ty vnímáš tuhle tradici? Měla by se zachovat, nebo ji raději zrušit?
Pamatuješ si, jak ses těšívala na to, až přijde mikulášská trojice? Jak jsi už od rána byla jak na trní a přemýšlela jsi o tom, jak moc jsi asi zlobila? Jestli v pytlíku bude jen uhlí, nebo tvoje ruka vytáhne nějakou dobrotu. Možná ses bála toho černého pekelníka a možná máš i pár nepěkných zážitků. Jestli ano, je mi to moc líto. Posílám tvé vnitřní dívence pohlazení a obejmutí. Vzkaž jí, že já také mám své nepěkné zkušenosti s čerty. Měla jsem z nich strach. Tenkrát jsem si o sobě myslela, že jsem proto horší než vrstevníci, kteří z nich strach neměli, zatímco já se bála a plakala.
Možná to tvá vnitřní dívenka měla podobně. Chtěla bych jí říct, že to tak není, že by byla horší.
Stejně tak jako já jsi dávala své emoce najevo. To vyžaduje odvahu. Není to slabost, jak nám ti nejbližší (rodiče) dávali najevo. Možná se ti i posmívali, když jsi prožívala strach. I oni byli kdysi dětmi a takhle se s tím vyrovnávali. Říká se tomu sdílená bolest. Dost možná, že i oni se báli a plakali jako my. Tak prosím nezapomeň, že jsi byla statečná, když jsi ukázala slzy. Vyžadovalo to velikou odvahu, ukázat své city a emoce.
Z dětství si neseme hodně bolesti, která nás ovlivňuje doposud. A možná i bolestné setkání s čertem mohlo vytvořit tvůj strach být vidět. Strach projevit se, vyslovit, co potřebuješ, tak možná stojí za tvým studem nebo nejistotou. A právě s tím, ale i s dalšími bloky, ti pomůžou konstelace.